Má v dnešní době ještě sociální demokracie co nabídnout?

Úvod

Je to již více než dvě dekády, co sociální demokracie vstoupila do Strakovy akademie a od té doby vedla, či pomáhala vést tuto zemi. Jejím cílem bylo, aby se ekonomická úroveň nejen této země, ale také jejích obyvatel postupně zvyšovala a plody z tohoto rostoucího bohatství se, pokud možno solidárně dělily mezi všechny skupiny obyvatel. Sloužit k tomu měl například tlak na růst minimální mzdy, existenčního minima, progresivitu zdanění a další nástroje. Na jedné straně se sociální demokraté snažili podporovat růst ekonomiky, na druhé straně se snažili zajistit dosažení spravedlivé distribuce bohatství.

Více než třicet let po sametové revoluci to vypadá, že Sociální demokracii dochází dech. Je to z důvodu, že již není o socálnědemoktatické myšlenky zájem?

Nemyslím si, že v České republice je samozřejmostí dostupné kvalitní vzdělání pro kohokoliv a kdekoliv. Nezdá se mi, že po bačování pravičáků z ANO a TOP 09 „trpíme“ dostatkem lékařů různých odborností. Jsou snad sociální služby dostupné a kvalitní ve městech i na obcích? A jsou lidé, kteří v nich pracují, dostatečně a důstojně odměněni za svou práci? Naše země stejně jako ostatní země ve světě postupně stárne. Kvalitní a fungující systém sociálních služeb tak čas od času potřebujeme každý v rámci rodiny.

Je snad životní prostředí a péče o něj luxus? Podívejme se prosím z okna na teploměr a schnoucí úrodu. Nepotřebujeme nostalgii po našich předcích a bezcílné láteření na EU, časy a mravy, ale konkrétní uskutečnitelnou a vůči všem spravedlivou vizi ekologické transformace, a politiky s odvahou ji prosazovat. Nechceme a nesmíme chtít monopolizaci jednoho druhu produkce energie, energetika dneška zoufale potřebuje co nejhlubší diverzifikaci a decentralizaci. Co je důležité: Hlavní tíhu nákladů této transformace nemá nést střední třída, ale znečišťovatelé.

Polemika

Mohl bych takto pokračovat dále, ale věřím, že to není nutné. K uskutečnění naznačených změn jsou třeba veřejné investice: Transparentní, systémově propojené, efektivní, ale robustní. O tom, jak se to dělat nemá, se můžeme přesvědčovat každý den v kontextu vládnutí chaotické pravicové koalice. Opačný pohled se nám naopak naskýtá ve státech, kde dlouhodobě vládnou sociální demokracie. Kvalitní veřejné služby, ať už se jedná o zdravotnictví, školství, sociální služby, bezpečnost, životní prostředí a další, něco stojí a něco stojí i jejich neustálý rozvoj, zkvalitňování a rozšiřování jejich dostupnosti. Dostupnosti všem, nikoli jen několika privilegovaným.

Pravicové vlády jako kolovrátek melou o snižování daní a štíhlém státu, o zajištění kvality a dostupnosti veřejných služeb již ale nemluví. Tento rozměr politiky je vysoko nad jejich ideologickým horizontem. Staví je to tak z mého pohledu do pozice populistů, pomineme-li fakt, že některé kroky navíc směřují k většímu přerozdělování peněz prostřednictvím daňových mechanismů určených jen pro horních deset tisíc.

Krásným příkladem takového destabilizačního kroku bylo zrušení superhrubé mzdy (při kterém navíc ochotně asistovalo pravicové hnutí ANO), které jednak nechalo více peněz v peněženkách vysokopříjmových skupin, jednak to systematicky a dlouhodobě vysálo z veřejných rozpočtů podle ekonomů až ke 100 miliardám korun.

Celé dosavadní volební období působí jako ohňostroj zoufalých nápadů, jak tuto díru zalátat. Výsledkem je festival trapnosti. Tu osekáme výdaje do školství, tu navrhneme zdanění tichého vína, tu přeneseme výdaje na místní samosprávy a tak dále. Jednou ze základních politických otázek je, „kdo to všechno zaplatí?“ Vládní koalice ukazuje na lidi, kteří se živí svou prací. Naše země přitom v minulosti dokázala růst, a přitom z toho těžilo i nejen horních deset tisíc.

Závěr

Jsem již dlouholetým sociálním demokratem a vidím, že tyto principy jsou důležité a dají se a měly by se prosazovat nejen na celostátní, ale i krajské či místní úrovni. Jako sociální demokrat si ale uvědomuji nejen vše dobré, co podle mého názoru naše strana v minulosti pro tuto zemi udělala, tak jsem si vědom i chyb a nedostatků. Ty musí být impulsem pro změnu a cennou lekcí. Vězeňská koule výčitek a sebeobviňování nikomu nepomáhá.

Znovu to zopakuji: Pokud chceme rozvíjet tuto zemi, musíme se nebát společně investovat dostatek veřejných financí do veřejných systémů a služeb, které všichni dennodenně využíváme od dětí až po seniory. Kvalitní soukromé substituty je plnohodnotně nenahradí a navíc vytvářejí ghetta a ostrůvky pro vyvolené a tím vytvářejí v naší společnosti další nerovnosti. Mohou být jako doplněk, ale nikdy a nikdy nejsou systémovým řešením.

Sociálním demokratům občas jejich oponenti nadávají do komunistů. Podívejme se ale do zemí jako jsou Švédsko, Finsko, Dánsko, nebo třeba i dalších nám geograficky bližších jako Rakousko, Německo, či více na jih jako třeba Španělsko. Jsou zde vyšší veřejné výdaje, sociální stát či kvalitní služby podle vás synonymem pro socialismus či komunismus, tak jak se často člověk setkává s tímto zkratkovitým názorem u nás? Ne. A víte proč? Protože to všechno dohromady velmi dobře funguje, a protože díky tomu tyto země i ekonomicky rostou. Navíc patří často mezi premianty v rámci EU z hlediska ekonomického růstu, kvality života, ale zároveň i nízkého zadlužení, sic!

Vždyť například dle Eurostatu právě tyto země patří mezi ty s nejvyššími mzdami i s přihlédnutím k paritě kupní síly, resp. k tamním cenám. Podle logiky našich pravicových či populistických kolegů by z takových zemí měl být dnes skanzen, kterým se ale spíše postupně stáváme my.

Úkolem Sociální Demokracie je formulovat politiku, která nás z našeho pravicového populistického skanzenu vyvede do společenství civilizovaných států založených na odpovědné a udržitelné solidaritě a hluboké úctě k demokracii.

Břetislav Štefan